Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlety za zajímavostmi

8. 11. 2007

 

V ý  l  e  t  y         za zajímavostmi Českokrumlovska

 Černá v Pošumaví

 německý název: Schwarzbach

 jiný užívaný název: Černá na Šumavě

 Místem prochází: Modrá turistická značka z Ceského Krumlova (22 km) a  pokračuje dále do Horní Plané (9 km).

 Černá v Pošumaví je vzdálena vzdušnou čarou 16 km jzz od Českého Krumlova a její nadmořská výška číní 728 m. Od 13. toletí byla osada známá jako Natschernerence a patřila ke statku Zvíkovského purkrabí Hirza, jenž daroval roku 1268 zdejší území klášteru Zlatá Koruna. Za husitských válek získal oblast mocný Oldřich z Rožmberka a přičlenil ji ke Krumlovu (16 km sv.). Pod názvem Czerna se místo poprvé objevilo roku 1483 a od 17. století figurovalo i pod německým jménem Schwarzbach. Pobělohorská změna názvů tedy jasně svědčí o poněmčení místa. Již roku 1568 dal rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan vybudovat u cesty do Dolní Vltavice patrový renesanční zámeček spolu s pivovarem a mlýnem. Pivovarnictví spolu s výrobou sodovek a ovocných šťáv zde provozovali také Schwarzenbergové a tato tradice ustala až po II.světové válce (sodovkárna skončila dokonce až v 90 letech).Roku 1880 byl v Černé dostavěn kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na místě starší dřevěné kaple. V letech 1901- 04 dostala svatyně pseudorománskou podobu a zároveň byla doplněna novou věží s jehlancovitou střechou. Jednolodní kostel s trojboce zakončeným presbytářem, patrovou sakristií a věží při západním průčelí je uvnitř vybaven mobiliářem z doby rekonstrukce. Již od roku 1787 existovala při staré kapli lokálie, která se dočkala povýšeni na samostatnou faru roku 1858. Typickou pro osadu bývala socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století, která stávala na můstku při silnici do Českého Krumlova. Dnes je tato plastika schwarzenberského patrona umístěna v sousedství kostela. Kolem roku 1767 se v okolí Černé narazilo na ložisko grafitu, u něhož Těžařstvo Schwarzenberské v roce 1812 otevřelo svůj první důl. V hlavní žíle se těžila tuha v délce 1000 m, v hloubce až 100 m a kolem roku 1822 patřil zdejší závod k největším svého druhu v Rakousku-Uhcrsku. Knížecí podnik následovaly poté i další těžební společnosti, jejichž činnost ukončilo až poválečné znárodnění a na sklonku 50. let 20. století pak většinu dolů zaplavila Lipenská přehradní nádrž. Tento radikální zásah do zdejší krajiny však přiblížil hladinu jezera až k obci, která se díky tomu stala vyhledávanou rekreační zastávkou. Jiné průmyslové odvětví představovala v předválečné Černé také vápenice, kde se od počátku 19. století zpracovával čistý krystalický vápenec, vytěžený u Muckova. Surovinu odsud odebírala i zdravotnická firma Bayer, vyrábějící z ní zdravotnický zásyp a dovážela se také do Pa říže, za účelem produkce kosmetických pudrů. Od zmíněného rožmberského záboru až do zrušení poddanství zůstávala ves při krumlovském panství. Brzy nato získala samosprávu a připadla k soudnímu okresu Horní Planá. Po jeho zrušení náležela Černá v letech 1949-2002 k okresu Český Krumlov a doposud je samostatnou obcí (ke změně názvu Černá na Šumavě na Černá v Pošumaví došlo v roce 1950). Poněmčelá příhraniční osada evidovala na konci 19. století 529 Němců a 39 domů. Jako výhradní vyučovací jazyk zněla v místní škole němčina až do roku 1945. Vznik školy v Černé spadá do roku 1774 a kolem roku 1928 fungovala v patrové budově (postavené v typicky schwarzenberském stylu) u silnice obecná čtyřtřídka. Ve stejném roce zde bylo zapsáno 156 německých dětí, včetně těch z osad Plánička, Kohlgraben, Polečnice, Bližná, Slavkovice a Grafitwerke. Po odsunu Němců přicházeli do obce noví obyvatelé, mezi nimiž byli také Rumuni a Bulhaři. Jejich děti však získávaly od roku 1947 vědomosti již ve škole s českou výukou, která je zde v provozu dodnes: Pošta začala v Černé úřadovat od roku 1868 a nyní má PSČ: 382 23. Ačkoliv za I. republiky nebyla osada zdaleka tak turisticky frekventovaná jako dnes, vábila i tehdy na svou povltavskou polohu řadu turistů. O jejich pohodu usilovaly Scheiterbauerův hostinec „Zum Zetscher" i hostinec Hýskův „Zur griinen Wiese". Pohostinství bývalo před válkou také u železniční stanice v Hůrce, kterou dnes s Černou spojuje silnice vedená přes jezerní hráz.

  

                                                                                                                                        Roman Podhola          

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář