Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomíná Josef Machka

10. 4. 2008
Vzpomíná Josef Machka.
                V další části našeho vyprávění pamětníků si připomeneme jak vzpomíná na začátky po dosídlení v naší obci pan Josef Machka.Narodil se v roce 1922 a zemřel v r. 1989, bydlel na čp. 5 a ptal jsem se ho na počátku 80 let minulého století, jak vzpomíná na založení JZD, jaké byly zvyky, jaká byla strava a podobně. S jeho laskavým svolením bylo toto krátké vzpomínání zařazeno do kroniky obce a nyní jej předkládám všem čtenářům Zpravodaje :
 „JZD v Černé vzniklo v roce 1949 a dá se říci, že vlastně z nutnosti. Pět čísel tehdy vyhořelo, dobytek musel být ustájen v pivovaře, ve stáji na čp.15 a postupně se dával dohromady, takže zjara se pak už společně páslo. Prvními zakladateli družstva byli občané Švamberk, Bláha, Rizák, Vácha Jan, Rosický, Záškoda, Machka a další. Do JZD vstoupilo asi 80% dosídlenců, ostatní pak ve druhém roce. Nezdary byly tak jako všude, nízká jednotka kolem 6 Kč, část členů se odstěhovala do vnitrozemí, někteří  jsme zrušili své členství a začali pracovat soukromě, ale postupně jsme zase do družstva vstoupili. Začas  se dostavily i úspěchy, takže celkově lze říci, že výsledky tak špatné nebyly.V roce 1960 jsme pak byli začleněni do statků.
                Zpočátku se jelo na dvě skupiny a tak se kolektivizace moc nepodílela na zžívání jednotlivých skupin obyvatel. Skupiny si říkaly „poleňáci“ a „dobrousťáci“, podle míst odkud sem přišly. Představiteli obce a jednotlivých skupin byli občané Bláha a Vácha.
                Do obce se přistěhovalo 17 českých rodin, většinou šlo o rodinné skupiny, zejména od Jihlavy, Humpolce a Hluboké. Pak byli do JZD nasazeni Slováci a reemigrovaní Rumuni. Spousta lidí v té době migrovala, domnívali se, že ukořistí majetek, vydělají peníze a zmizí, což také činili a mnohým se to povedlo.
                Základem stability byli občané bydlící v obci dosud. Jednotlivé osídlenecké skupiny se vyznačovaly i charakteristickým oděvem, zvláštností stravy a podobně. Reemigrovaní Rumuni byli většinou oblečeni podle tzv.ruského vzoru, tj. brigadýrku, přepásanou košili a vysoké boty. Ženy nosily zčásti i kroj, sukně hodně květované s bílou krajkovou zástěrou, bílé punčochy a vysoké šňěrovací boty. Kroj se však většinou nosil jako sváteční oděv.Postupně už nebylo možno některé doplňky dokoupit a tak byl kroj odložen. Starší lidé by rádi kroj nosili i dodnes, důkazem je, že si nechávají posílat ze Slovenska od příbuzných květované šátky.
                Zdejší strava před naším osídlením byla složena většinou z masa skopového, neboť zde byl dostatek ovcí, pekl se žitný chléb, základ tvořily brambory a především zelí bylo u Němců typické. Žitný chléb se pekl téměř v každém stavení, dále se pekly mazance, jidáše, vánočky, macesy a mrkvance.
                Základem jídelníčku osídlenců byly ve všední den bramborové knedlíky s oškvarky a zelím, pekly se placky na plotně a dělala se šuska. Jako sváteční jídlo se dělalo většinou vepřové s knedlíkem a zelím a jako jídlo obřadní byla husa s bosáky, nazývané též vrzáky nebo klouzáky a samozřejmě se zelím.
                Přesídlenci se museli většinou přizpůsobit našim poměrům, protože i kdyby chtěli vařit jídla na která byli zvyklí, tak nemohli, protože u nás nerostlo to, co v Rumunsku / např.fazole/. Pokoušeli se vypěstovat si zeleninu, které se zde daří a tím zpestřit jídelníček. Nejobvyklejší úprava pokrmů bylo vaření.