Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když přišla sametová...

Když přišla sametová...

Čtenář a dopisovatel Českokrumlovského deníku František Záhora z Černé v Pošumaví se ve svém dnešním článku ohlíží za podzimními událostmi revolučního roku 1989, během kterého zažila naše země velké změny.

Čtvrtstoletí je z historického hlediska vývoje lidské společnosti ona příslovečná kapka v moři. V životě lidského jedince vznikne za toto období celá nová generace.

Pro dnešní mladé lidi slavící své pětadvacáté, ale i třicáté narozeniny, je to již velmi vzdálená historie. Těžko si mohou představit, že dlouhé desítky let před tímto datem zde existovala společnost fungující na téměř zcela opačných principech.

Naprostá většina lidí zde žila, pracovala, vychovávala děti a přizpůsobovala se. Věděli jsme, že mnoho věcí je nesprávných, ale pro klid svůj a zejména svých blízkých jsme se chovali jako mlčící většina a často nám to i vyhovovalo. Každý měl zaručenu práci a tím i určitou mzdu, aby především zabezpečil rodinu. A že musel chodit na některé schůze nebo plánované demonstrace, to jsme již nějak přetrpěli.

V skrytu duše si však většina lidí představovala život jiný, podobný tomu na západě, jak jsme zejména my, žijící v pohraničí, měli možnost poznat jen z televize.

Již od nástupu Michaila Gorbačova bylo znát určité uvolnění, někteří vysocí činitelé se dokonce občas vyjadřovali ve smyslu, že naše hospodářství nutně potřebuje změnu. Nikdo však nepočítal s tím, že by se úplně změnil celý politický systém.

Rok 1989 byl prakticky začátkem těchto změn. Probíhaly otevřené demonstrace jak ve výročí upálení Jana Palacha, tak ve výročí srpnového vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Demonstrace byly vždy potlačeny, ale národ se již začínal probouzet. V pátek 17. listopadu 1989 se konala manifestace studentů a ostatních občanů, kteří si připomínali 50. výročí uzavření českých vysokých škol a památku studenta Jana Opletala.

Dosud největší množství padesáti tisíc lidí přešlo od Vyšehradu na Slavín a pak k Národnímu divadlu. Proti pokojně manifestujícím zasáhli na Národní třídě příslušníci SNB, stovky lidí bylo zatčeno, odvezeno v policejních antonech, zbito a zraněno.

I když byl po 22. hodině obnoven klid, zavládlo pobouření a trpkost. Od této doby začala vlastní revoluce. Nenásilná, klidná, něžná, jemná, pokojná a sametová. Terminologie, která se ujala jak doma, tak za hranicemi.

Události pak nabraly rychlý spád. Studenti, k nimž se přidali herci, založili 19. listopadu Občanské fórum, do něhož se zapojili i disidenti a celá Charta 77. Hned následující den se konala demonstrace asi 150 tisíc lidí, kteří napomohli k tomu, že odstoupil generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš a další členové.

Mohutná manifestace 25. listopadu na Letenské pláni za účasti tři čtvrtě milionu lidí, kde promluvil disident Václav Havel i ikona pražského jara 1968 Alexandr Dubček, vzbudila naděje u naprosté většiny národa.

Představitelé Občanského fóra, vedené Václavem Havlem, se v následujících dnech sešli s předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a ve Federálním shromáždění byla 29. listopadu zrušena v Ústavě zakotvená vedoucí úloha KSČ. Stejně tak byla zrušena platnost idejí principu marxismu-leninismu, všichni dřívější politici odešli ze svých funkcí. Vytvořila se nová federální vláda i vlády národní. Nová vláda zrušila dosud k cestovnímu pasu nezbytnou výjezdní doložku a otevřela se cesta do zahraničí pro všechny občany.

Prezident republiky Gustáv Husák byl nucen 10. prosince abdikovat a vše se připravovalo na volbu nového prezidenta. Na hranicích s Rakouskem ministr zahraničí Jiří Dientsbier a jeho rakouský kolega přestřihli symbolicky dráty „železné opony“.

Dne 29. prosince 1989 se uskutečnila volba prezidenta republiky. Po 41 letech se jím stal nekomunista a disident Václav Havel.

Sametová revoluce, která přinesla převratné změny v životě celé společnosti i každého jednotlivce, se letos dožívá 25 let.

Jaké roky to byly, zda přinesly očekávání většiny národa, to je téma pro úplně jiný článek.

,Českokrumlovský deník:  13. Listopad 2014