Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpráva o stavu hledání gaussovské knížky

 

 Zpráva o stavu hledání Gaussovské knížky
( reakce na článek p. Jana Vaněčka ze dne 4. 2. 2011)
 
                Tož tedy pane Vaněček – Vaše starosti na mojí hlavu - pravím po vzoru Ludvíka XVI. a myslím to docela vážně. Protože se spolu celkem dobře známe, tak holt trochu těch Vašich starostí moje hlava unese a trochu toho času Vašemu problému také věnuji. Přispěl bych rád k tomu, aby jste svou velkou starost do apríla vyřešil a nemusel si stále „mutýrovat“ hlavu tímto zapeklitým problémem. Je to pro mě hozená rukavice, je to dokonce výzva se v této věci angažovat, protože Vaše další knížka, kterou se hodláte revanšovat, by pro mě byla velká výhra.
                Jenomže nevím, zda knížku o které píšete, se mi podaří sehnat. Už předem Vás mohu ujistit, že nepodaří. Přitom však stále přemýšlím, k čemu jí budete potřebovat. Že by námět dalšího Vašeho humoristického díla byl z oblasti Eukleidovské matematiky, potažmo z díla „knížete matematiků“ C.F. Gausse, nebo hodláte vnést nové prvky do Vašeho oblíbeného swingu? Možná však, že Gaussův sedmnáctiúhelník může být určitým vzorem a vodítkem při jednání koaličního zastupitelstva v Českém Krumlově. Problémů ve městě máte k řešení dostatečné množství a jsou na ně různé úhly pohledu. Kdyby vás bylo sedmnáct už by se dalo o něčem uvažovat, jenomže vám dva zastupitelé chybí, muselo by se sáhnout do opozice.
                Zeptal jsem se u nás v Černé v Pošumaví náhodně sedmnácti lidí na jejich názor na rekonstrukci heptadecagonu, neboli sedmnáctiúhelníku a chcete znát výsledky? Mnohem horší než v pořadu Nikdo není dokonalý.
Přitom je to tak jednoduché, vždyť sám C.F. Gauss, jak jste již v článku zmínil, na jeho sestrojení potřeboval jen jedno ráno roku 1796 při snídani. Stačilo mu pouze kružítko a pravítko a problém byl vyřešen. A že se dá takto sestrojit i mnoho dalších n-úhelníků, např. dvěstěpadesátisedmiúhelník, to se skutečně nikde neprobíralo, to mohu potvrdit ,neboť mám též klasické gymnaziální vzdělání.
                V dnešní době tedy nemusíte shánět knížku, je mnoho matematiků, kteří se problému konstrukce daného útvaru věnovali. Tak např. Dr. Karel Rychlík v r. 1912 praví, že návod na sestrojení sedmnáctiúhelníku je velice snadný a popsal ho na 14 stranách své knihy.
                Takže vidíte, že nejde zas o tak složitý proces, mě v současné době více trápí např. výpočet inverzní matice Gaussovou eliminační metodou, začínám mít starosti jako Vy.
                Ale abych se vrátil k meritu věci : rozhodl jsem se, že prohledám dům, zda Vámi požadovaná publikace nebude někde k nalezení. Knihy sice mám většinou uloženy v knihovně, která je sedmkrát větší než lidová knihovna v Dolní Vltavici v padesátých létech minulého století, která čítala dvě kopy knih, ale přesto jsem pojal podezření, zda by něco nemohlo být např. ve sklepě. Sešel jsem proto do přízemí našeho domu a tam jsem si najednou uvědomil, že vlastně žádný sklep nemáme. Vracím se tedy, potkám manželku, která vidouc můj zasmušilý výraz obličeje, projeví starost otázkou, co hledám. „Četla jsi článek pana Vaněčka, že shání Gaussovskou knížku, tak jsem se šel podívat do sklepa, jestli by náhodou…“ Manželka odvětila, že cože to blábolím, vždyť žádný sklep nemáme, načež jsem jí ujistil, že jsem si to dole uvědomil. Bydlíme totiž v řadové zástavbě, dvanáct domů na sebe nalepených a v nich žádné sklepy vybudované. Někteří si je hned v počátcích vyhloubili venku, já však, jednak pro velké množství práce a skalnatý terén jsem ho nevybudoval. A dneska jsem rád, stejně bych tam neměl co dávat anebo bych o něj přišel v restituci. A knížky už bych tam nedával vůbec, natož z oblasti matematiky.
Takže se podíváme na půdu, ale tu klasickou také nemáme, postupně jsme jí rekonstruovali na bytové prostory. Máme ale takovou malou půdičku, tu jsme museli nechat, jednak pro kominíka a jiné potřebné práce víceméně střešního charakteru, jednak tam odkládáme nepotřebné věci. A na té půdičce mám takovou „almaru“ a v ní mé poklady. Totiž poklady, každý normální člověk by to již dávno vyhodil, ale já se tam občas kochám. Představte si, že tam mám většinu knih z doby gymplu a pak z „vejšky“ různá skripta, dnes už nepotřebná, ale pro mě vzácná.
Ovšem to hlavní, knihu o sestrojení sedmnáctiúhelníku, tak jak jsem již předem věděl, jsem nenašel.
A proto nezoufejte, pane Vaněčku, jsou na světě i další problémy, které Vám mohou dělat těžkou hlavu. Soustřeďte se na ně a přivolejte si starosti jiného rázu, i když připouštím, že celá kauza, kterou jste ve svém článku nastínil, je velice zajímavá a přinesla mě osobně mnoho dalších poznatků.
Tímto Vám a celému regionálnímu občanstvu podávám zprávu o řešení daného problému.
8.2.2011, Českokrumlovský deník
 
 
Na tomto místě musím  uvést původní článek p. Jana   Vaněčka !                                                                                
Sedmnáctiúhelník aneb knížku za knížku
Mám teď jako na potvoru kolem Hromnic velkou starost. Snad se mi ji do apríla podaří vyřešit. To bych rád.
JAN VANĚČEK
vanecek.jan@volny.cz
 
Je jí pravidelný rovnoramenný sedmnáctiúhelník. Už od Velkého třesku, ke kterému došlo před 18 miliardami let, ho nikdo z lidstva nedokázal sestrojit. Až na jednoho pána. Jmenoval se Gauss a byl to Němec. Tomu se to povedlo. Takový to byl borec – a napsal o tom knihu. Na pomníku svého hrobu si tento sedmnáctiúhelník nechal vytesat.
Já jsem tu knihu sháněl v knihovně, ale marně. Knihovnice si mne nejprve prohlédla, naštěstí jsem byl čistě oblečen, vyčištěné boty ji také zaujaly v kladném slova smyslu. Po tomto okouknutí mého vzhledu teprve zauvažovala a rozhodla se promluvit. Zeptala se, na co mi to bude dobré, což jsem jí dokázal po svém, tedy logicky, vysvětlit. Uvěřila tomu.
Pravila, že na gymplu se učili jen o Gaussově množiněčísel, ale o sedmnáctiúhelníku nepadlo ani slovo. Ani při doučování. A žádnou takovou knihu nemají. Raději jsem odkráčel, abych nezdržoval. Bylo poznat, že jsem jí tím udělal radost. Sobě ale ne.
Nicméně neúspěch v knihovně mne neodradil. Pátral jsem dál. Dozvěděl jsem se z druhé ruky, že také českokrumlovští Vejři vedli na tohle téma kdysi ve Vejrovně hospody U Dušků disputaci. Vypili při tom sud piva. Tak je to zaujalo. Bohužel nebyl z té jejich učené rozpravy pořízen zvukový záznam ani písemný zápis, natož natočen film. „Vydalo to s tou rozpravou přes čtyři piva pro každého,“ vymáčkl se Vejr Pankrác Častuška, který byl tomu tenkrát přítomen a vyslovil prý také několik moudrých slov. Nic z toho si ale už nepamatuje, jen ta čtyři piva, co při tom vypil. Chtěl si dát ještě páté, ale neuspěl. Došlo. Na to si matně také vzpomíná.
Ještě dodal, abych mu dal s nějakým sedmnáctiúhelníkem pokoj, že má teď jiné starosti. Další Vejr mě s tím poslal rovnou k čertu. Jiných Vejrů jsem se radši na nic neptal, i když mne svrběl jazyk, když jsem je potkal.
Zavolal jsem raději svému příteli Ing. arch. Františku Ficalovi, který působil kdysi v Českém Krumlově, posléze v Jindřichově Hradci jako hlavní architekt města a nyní dělá v Lásenici zvoníka, a poprosil ho, aby, až odzvoní klekání, se zkusil poptat v tamní místní lidové knihovně, jestli by tu knížku náhodou neměli.
Čekám od něj každým dnem odpověď nebo rovnou tu knížku. Listonošce jsem už svými dotazy, zda nemá pro mne balíček, protivný. Snaží se mi vyhýbat, přidá do kroku, když mne má potkat, nebo se schovává za roh. Převleky zatím nepoužívá. Něco mi říká, že ani tou lásenickou cestou nedojdu k cíli. Pokud bude náledí, můžu se klouzat. Avšak trápí mne to.
Co se týče hrobu pana Gausse, kdeže to má na pomníku ten sedmnáctiúhelník vytesán, tak malíř Jiří Kalousek, který ilustroval knihy pana Nepila, se ho vypravil hledat. Projel prý polovinu Německa a nenašel ho. Nebyl však z toho zklamán. Nepovažuje to za marnou práci, protože teď už alespoň ví, že ten hrob je ve druhé polovině Německa. To mne zaujalo. Zdá se mi však, že než hledat hrob po Německu, bylo by lepší sehnat tu knížku. Snad se někdo najde, kdo mne mého trápení zbaví. Ulevilo by se mi tím. Je to velká starost, věřte mi.
Dovoluji se proto obrátit na regionální občanstvo, jestli třeba nemá někdo tuhle knihu ve své knihovně nebo na půdě a zapůjčil mi ji. Napadá mne například František Záhora z Černé, jestli by se nerozhlédl po půdě. Nebo i ve sklepě, pokud mu to čas a manželka dovolí. Byl bych za to moc vděčen a měl tak po starosti. Revanšoval bych se mu svou novou knihou. Zkrátka a dobře: nabízím knížku za knížku. Případně bych na koupi knihy vynaložil své úspory. Tak mi na té knize záleží. Díky za podání zprávy.
4.2.2011, Českokrumlovský deník