Jdi na obsah Jdi na menu
 


Počítač a internet

7. 10. 2007

Můj  pracovní koutek.

Obrazek

Jak jsem se učil pracovat s počítačem.

 

              Samozřejmě, že jsa stár, nemohl jsem se s něčím takovým jako je počítač, nejen v mládí, ale i v pozdějším věku, seznámit. A i když jsem se s ním později seznámil, to bylo asi před 15 ti lety, nijak jsem k němu nepřilnul.Chtít mu dokonce porozumět, o to jsem se ani v nejmenším nesnažil.Každého, kdo s počítačem pracoval, tedy v zaměstnání, jsem považoval div ne za ulejváka, který se nesnaží odvádět svou práci, ale hraje si s počítačem. I když skutečně bylo mnoho těch, co vedle své činnosti, hrálo v zaměstnání různé hry. A tak výsledky toho, že by počítač něco přinesl nebo něco změnil, jsem nikde neviděl, protože  stejně se všechno psalo, účtovalo a fakturovalo ručně. Počítače se postupně stále více rozšiřovaly a mě to nechávalo chladným.

 

 

                Pak přišel rok 2002 a já po volbách slíbil novému starostovi Janu Voldřichovi, že znovu budu pokračovat v psaní obecní kroniky, kterou jsem již psal od roku 1977, ale v roce 1990 jsem skončil. Když jsem tedy přistoupil na nabídku starosty, netušil jsem co bude následovat. Starosta, znalec počítače a v obci i propagátor internetu, navrhl a vlastně rozhodl, že by se kronika měla psát na počítači a pak jí uveřejnit na internetu, kde měla obec již zavedeny své vlastní stránky.

 

                Vysvětlili mi tedy, se svým synem Matoušem, takové hlavní zásady práce s počítačem, starosta vyčlenil jednu místnost pro mě a v ní počítač na kterém jsem začal.Jenomže to nebylo vůbec nic lehkého a příjemného, nebyl jsem v pohodě, stále jsem někoho volal na pomoc, což pracovníkům úřadu také nebylo příjemné, bál jsem se na něco „kliknout“, abych něco nesmazal nebo nedejbože nepoškodil počítač.

 

Zřejmě  už to pak starosta nemohl vydržet a bylo rozhodnuto, že v rámci zdokonalování počítačové sítě na Obecním úřadě mi vyčlení jeden starý počítač a na tom se budu cvičit.Na počítač mi nainstalovali potřebné programy pro psaní, ukládání a třídění fotografií, elektronickou adresu a řekli, abych si doma připravil místo, kde bude můj nový /ne/ přítel zabydlen.

 

                A tak jednoho dne jsme společně přinesli vše potřebné k nám domů do bytu, kde ze strany manželky zrovna velké nadšení nevládlo. Od tohoto okamžiku jsem k počítači přilnul a moje láska se stále více zvětšovala.Nemusel jsem se bát, že cokoliv pokazím, nikoho jsem již nemusel obtěžovat a všechno jsem si „od A až po Z“ vyzkoušel sám. Samozřejmě, že ještě několikrát mi musel pomoci Matouš, ale postupně jsem vše zvládal.  Jako samouk jsem se naučil nejen psát texty, ale pracovat i s fotografiemi, začal jsem tvořit prezentace, no prostě jsem si „hrál“.Eletronickou poštu jsem začal využívat na styk s příbuznými a kamarády, postupně jsem si zavedl internet, nejdříve vytáčené připojení a od letošního roku vysokorychlostní . Přes internet nakupuji nejen pro sebe , např. nový monitor, skener,na kterém si skenuji staré fotografie pro svou potřebu a pro potřebu kroniky, přes internet nakupuji i pokud rodina něco potřebuje.

 

Fotografie z různých obecních událostí vždy někdo pořídí digitálním foťákem, já si je pak přenesu v přenosném disku do svého počítače a pracuji s nimi. Vedle nespočetné řady textových složek mám nyní v počítači více než 12 tisíc fotografií.

 

                Využití internetu v mé práci vyvrcholilo tím, že jsem si v září 2007 vyrobil i vlastní webové stránky.Počítač a internet jsou dnes mí nejlepší přátelé, věnuji jim nespočetné množství svého volného času a starostovi jsem velmi vděčen za to, že mě to toho „navezl“.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář